TICHÁ POEZIE

Většinou pouze já a kytara + recitace mé poezie, autorské čtení a třeba i trochu divadla

..dá se i akusticky, bez zvučení...na vaší vernisáži, či zahradní párty

+

ideálně pak propojené z video příběhem ( video projekcí )

...k tomu již potřebuji trochu hraček...

*

takto vystupuji všude kde je to možné...klidně i tam u vás...stačí mě pozvat

CHLÉB

Skutečná hluboká krása, často není vidět na první pohled. Člověk si její hodnotu většinou uvědomí až když o ní přijde. Ta tichá poezie, která někdy bývá schovaná za vrásky, tělem poničeným jako od mlýnského kamene, chybějícíma zuby a pohoršujícím projevem. Jednou na rainbow byl takový starší muž jež byl otlučený, špinavý a tak celkově mi nesympatický. Tehdy se tam spustily velké bouřky, všichni tak nějak utekli do stanů...ty bouřky trvaly několik dnů...přesto stále hořel oheň...jednou jsem ho tam potkal v té největší bouři, asi ve tři ráno....jak přikládá do toho ohně....tak nějak suverénně jako by nehřmělo, nebyl prudký déšť a hluboká noc....dokonce se u toho usmíval, čpěla z něj obrovská síla a obětavost....najednou se mi jeho obraz proměnil...už jsem neviděl toho nesympatického ošklivého vrásčitého člověka....ale chodící skálu, jež nevnímá žádné překážky...jeho šrámy se pro mě proměnily v metály...jeho jizvy v dobré skutky a sebeobětování...jeho vrásky jsem najednou vnímal jako hluboký soucit a ne-sobectví...najednou vše ošklivé a nesympatické co jsem před tím na něm vnímal se proměnilo ve zlatou skutečnou vnitřní krásu...ten člověk byl na povrchu celý životem obouchaný...ale já viděl že každý ten zářez na jeho tělo tvořil ještě větší vnitřní sílu a krásu...tu noc jsem prožil vnitřní proměnu...je dobré koukat pod povrch věcí...nikdy nevíš jak vzácný člověk se může skrývat za šrámy a vrásky...a jak velkou krásu můžeš spatřit, když se koukneš trochu pod povrch ;o)

**

ŽIVOT

Život je lepší než pohádka...v pohádce furt jen čekáš jak věci dopadnou...kdežto v životě můžeš něco dělat...to že máme sny je úžasný...stále silněji si uvědomují jak pouhé nahlížení na sebe sama tak obrovsky určuje co a jak prožívám...že skutečně ráj a peklo je jen naše volba...tu sílu toho že žiji v tomhle krásným světě a mužem zde tvořit tak radostnou realitu...ten sen o probuzení lidské rodiny, která začne volit krásnější možnosti a to obrovské dobrodružství být součástí toho příběhu..a ten zázrak...to neskutečné..být živoucí existence...nekonečná nesmrtelná existence...omezená na jednu nedokonalou chybujicí individualní bytost...která skutečně žije...je prostě ...wau... ještě včera jsem byl nekonečný věčný bůh a ted si tu piju kávu a koukám se na svět lidskýma očima...